Turistická kaple
Poznávej Hospodina na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.
Přísl. 3.6
Možná jste na svých zahraničních cestách narazili na dálniční kapli, prý existují i kaple letištní nebo nádražní. Chtěl bych vám představit také jednu takovou kapli pro lidi na cestách - kapli turistickou.
Není to sice její oficiální označení, nicméně ji to dobře charakterizuje, protože jejími návštěvníky jsou především turisté. Jakési předurčení zde bylo už od jejího vzniku, vždyť kdo jiný než turista by měl být návštěvníkem kaple, kterou od nejbližších měst a obcí dělí vzdálenost mnoha kilometrů a především několik set metrů převýšení.
Turistická „klientela“ se zde dala předpokládat tím spíše, že pomineme-li sezonní přístřešky pastevců, byly nejbližšími lidskými příbytky chaty v turistickém středisku, které přibližně v téže době začalo vznikat o něco níže, ve vzdálenosti asi čtyř kilometrů od kaple, přesto však ještě stále na tomtéž horském masivu. Toto stylově nezaměnitelné turistické centrum zde vyrostlo přičiněním prvního českého turistického spolku v naší vlasti. (Nemohl jsem napsat v naší republice, protože ta ještě neexistovala.) Není bez zajímavosti, že nad vchodem do nekrásnější z těchto turistických staveb byl až do nedávného zničujícího požáru nápis „Obroď Bůh“ a stejný křesťansko-vlastenecký pozdrav můžeme vidět i na některých dobových pohlednicích z těchto míst.
Dalším momentem, který spojil tuto kapli s turistikou, byl počin jednoho významného umělce, který se narodil v městečku pod touto horou, ale slávu a úspěch získal až daleko za mořem. Tento Čechoameričan věnoval naší hoře dvě svá sochařská díla, ale protože hora nemůže dar převzít ani o něj pečovat, připsal jeden svůj výtvor onomu turistickému spolku a druhé dílo občanskému spolku, který pečoval a pečuje o kapli na vrcholu hory.
Ano, řeč je o Radhošti a o jeho kapli sv. Cyrila a Metoděje. Oním sochařem byl Albín Polášek - autor jak populární sochy Radegasta, tak bronzového sousoší věrozvěstů. Obě jeho díla byla slavnostně předána veřejnosti v roce 1931 při „Slovanské pouti“, na jejíž organizaci se podílela města z obou stran hory i Matice radhošťská spolu s Pohorskou jednotou Radhošť.
V roce 2015 uplynulo od smrti Albína Poláška 50 let. Kromě zmíněných radhošťských soch byl u nás jeho nejznámějším dílem pomník prezidenta Wilsona v Praze, který byl bohužel za okupace na rozkaz Reinharda Heydricha v roce 1941 zničen.
Vraťme se však k cyrilometodějské kapli.
Iniciativa k její výstavbě nevzešla od světské ani církevní vrchnosti, ale z lidu, jako projev vděku a úcty sv. Cyrilu a Metoději. Lidová zbožnost a tradice, podpořená i dobovým spisem historika J. J. Středovského z roku 1710 (Posvátné dějiny Moravy neboli Život sv. Cyrila a Metoděje), si spojovala tuto horu s údajnou návštěvou věrozvěstů, kteří zde měli osobně učinit přítrž pohanským obřadům.
Na historickém táboru lidu, v roce 1862 (kdy se na Radhošti navzdory nejistému deštivému počasí, zmatkům kolem data konání a přes nepřízeň úřadů sešlo na 15 000 lidí) zazněla poprvé výzva vztyčit na tomto místě sochy. sv. Cyrila a Metoděje. Později převážila myšlenka vybudovat zde rovnou kapli, ale konečné rozhodnutí bylo přijato až v roce 1881 na schůzi frenštátského spolku Občanská beseda. Stavba byla financována z darů a sbírek - stejně jako i všechny její pozdější opravy; proto právem přibyl v průběhu její poslední rekonstrukce v r. 2000 na jednom z mohutných stropních trámů ve zvonici kaple nápis „Valaši sobě“.
Kronikáři zaznamenali, že slavnostního vysvěcení kaple 11. září 1898 se účastnilo 50 kněží a na 30 tisíc věřících. K tak obrovské účasti lidí na tomto odlehlém a nesnadno dostupném místě jistě přispělo i to, že kapli osobně vysvětil tehdejší arcibiskup olomoucký Theodor Kohn, od jehož smrti letos uplyne 100 let. Tento neobyčejně schopný a pokrokový muž s pohnutým životním údělem nechal na vlastní náklady vybudovat už o rok dříve na vrcholu sousedního Velkého Javorníku turistickou chatu - útulnu. Pro naši kapli další vazba na počínající turistiku a obecně pozoruhodný počin, když si uvědomíme, že se tak stalo v době, kdy pro většinu obyvatel tohoto chudého horského kraje nebyla pěší chůze sváteční rekreací, ale každodenní nezbytností…
Také několik desítek metrů níže ve svahu pod kaplí stála útulna - obydlí, ve kterém nejdříve byli ubytováni stavební dělníci při budování kaple a později zde nacházeli zázemí, občerstvení i nocleh poutníci a turisté. Pro zájemce zde také byly k dispozici klíče od kaple. Tato historická útulna byla bohužel zničena v 70. letech minulého století při výstavbě vysílače, což je jistě škoda a ztráta a tehdy zřejmě i politicky motivovaný záměr, nicméně dnes si už na sebe kaple a nový vysílač do jisté míry „zvykly“ a v anténním stožáru tyčícím se spolu se siluetou kaple za sochami věrozvěstů můžeme vidět i výzvu aplikovanou do dnešní technické doby: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium“. Znovu jsem si tuto symboliku uvědomil letos 5. července (1915), kdy poutní mši sv. vysílala z Radhoště TV NOE…
Již 25 let po výstavbě kaple muselo být přikročeno k její zásadní rekonstrukci. Celá kamenná stavba byla oplášťována dřevěným šindelem a kolem jejího obvodu byl přistavěn nízký krytý dřevěný ochoz. Průčelí a vstup do kaple chrání dřevěná zvonice. Tak získala kaple svou dnešní nezaměnitelnou podobu a od té doby působí zvenčí dojmem celodřevěné stavby. Motiv a cíl těchto úprav však nebyl estetický, nýbrž technický - chránit porézní pískovcové zdivo a základy stavby před vodou z deště a sněhu.
Jak už bylo řečeno, dnes tvoří většinu návštěvníků kaple turisté. Zavítají do ní i lidé, kteří možná ještě nikdy nebyli v kostele ani ve své vlastní obci, ve svém městě. Zde vcházejí do kaple snad strženi ostatními, možná si myslí, že když kaple leží přímo na této frekventované turistické trase, že je jakousi turistickou atrakcí a že její návštěva se automaticky předpokládá.
Ano, turisté rádi navštěvují místa něčím zajímavá, výjimečná. A naše kaple takovou zajímavostí jistě je už sama o sobě a další zajímavosti skrývá uvnitř. Znáte snad jinou církevní stavbu, jejímž středem prochází hranice dvou krajů i diecézí a jejíž hřeben střechy je součástí hlavního evropského rozvodí? Nemluvě o tom, že radhošťská kaple je nejvýše položeným křesťanským chrámem na území ČR.
V přízemí zvonice si mohou návštěvníci kaple zakoupit pohlednice, suvenýry nebo vstupenky do vyhlídky v jejím druhém patře. Provoz, údržbu i zpřístupnění kaple veřejnosti zajišťují dobrovolníci z obnoveného spolku Matice radhošťská a zisk z prodeje pomáhá krýt náklady spojené s údržbou objektu.
Možná, že některé zbožné poutníky toto „světské“ využití kaple, či přesněji její zvonice, uráží. Myslím, že zbytečně. Mnozí jsme jistě navštívili Řím, a jestliže jsem v úvodu označil radhošťskou kapli jako turistickou, připusťme, že možná by spíše takové označení patřilo kapli Sixtinské – kdo tam byl, ten ví, o čem mluvím (davy turistů nerespektujících ani zákaz fotografování, ani naléhavé výzvy k tichu). Nechceme být „papežštější než papež“. Stejně jako třeba kopule chrámu sv. Petra slouží jako rozhledna a střešní terasa k prodeji suvenýrů, podobně je tomu i na Radhošti, ale stále máme na paměti, co je posláním kaple především. Díky péči frenštátského faráře P. Petra Kříbka a P. Petra Dujky z Dolní Bečvy a ve spolupráci s dalšími kněžími ze širokého okolí jsou mše svaté v kapli na Radhošti slouženy častěji než kdy v minulosti.
Členové Matice v souladu s preambulí stanov svého spolku nepečují pouze o údržbu a opravy svatyně, ale chtějí využít tento výjimečný potenciál „turistické kaple“ i k osvětě, k šíření povědomí o přínosu svatých bratří pro naši zem, pro Evropu.
I náhodní návštěvníci kaple se tak zde například mohou dovědět, že polední zvon nesvolává k obědu, ale k modlitbě, děti si mohou zkusit samy zazvonit a díky obětavým „průvodcům“, jako je např. Jan Poruba, možná mnozí z turistů vůbec poprvé v životě slyší někoho se Anděl Páně modlit či dokonce zpívat.
Není snadné najít optimální, vyvážený přístup: respektovat duchovní charakter místa, nepohoršit zbožné poutníky, a současně neodradit ty, kdo do kaple vstupují zatíženi předsudky vůči církvi (doutnající knot neuhasit). Proto například s ohledem na specifičnost tohoto místa nelpíme úzkostlivě na dodržování požadavku vhodného oděvu návštěvníků kaple, ale na straně druhé zde určitě netolerujeme hlučné a neslušné chování.
Myslím, že kaple a parta lidí, kteří o ni pečují, by mohla být vzorem mnoha kostelům (či spíše jejich farářům, farním radám a farníkům), které jsou kromě doby bohoslužeb celodenně a celoročně uzavřeny. Členové Matice ve svém volném čase, zdarma a rádi jdou mnoho kilometrů ráno „do služby“ a večer sestupují z hory často až za šera, aby turisté i poutníci zastihli kapli co nejčastěji a co nejdéle otevřenou.
S ohledem na extrémní polohu kaple a nevyzpytatelné horské počasí a také kvůli osobním možnostem dobrovolníků není v kapli pevně stanovena „provozní či návštěvní doba“, přesto – v dlouhodobém průměru - je kaple přístupná veřejnosti až polovinu dnů v roce – v létě i v zimě a třeba při akcích jako noční přechod Beskyd nebo pálení svatojánských ohňů dokonce i v noci.
V poslední době jsme s radostí zaznamenali další aktivitu, která mimo jiné opět upevňuje provázanost naší cyrilometodějské kaple s turistikou. Pěší putování zažívá jakousi renesanci. Důkazem toho je také vznik sdružení Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje. Navzdory názvu se nejedná o organizaci náboženskou, vzniklou z církevního popudu. Toto sdružení právnických osob spadá pod Centrálu cestovního ruchu Východní Moravy a jeho posláním je - cituji: “… využít a rozvíjet potenciál evropského kulturního dědictví spojeného s cyrilometodějskou misí k všestrannému rozvoji kraje, zejména kulturní a poutní turistiky s přirozeným centrem na Velehradě.“
Sdružení převzalo do své péče už existující a často spontánně vzniklé poutní trasy, ale chce také budovat trasy nové a celý systém stezek začlenit do sítě obdobných evropských poutních cest. Také radhošťská kaple se tak stává významným bodem nové poutní trasy z Pusteven přes Radhošť a mariánské poutní místo Zašová na Sv. Hostýn. Později by měla z této trasy odbočovat další větev k poutní bazilice Navštívení P. Marie ve Frýdku a dál do Polska.
Svou zprávu o turistické kapli na Radhošti jsem uvedl biblickým citátem, snad se hodí na závěr citovat i prezidenta T. G. Masaryka, který v roce 1928 (10. výročí republiky) kapli sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti také navštívil: „Nechť se turistika hodně rozmáhá a každý se snaží dostat do hor, Bohu a přírodě blíž, kde povznese mysl a upevní zdraví.“
Na obrázku zimní turistika na Radhošti před sto lety - vlevo kamenná kaple ještě bez dřevěné přístavby, vpravo dnes už zbouraná stará turistická útulna.
Josef Krůpa
